Úvod

Vila Ostrava – „galerie prostupující domem“ byla navržena s nekompromisním důrazem na detail, kvalitní materiály a nejmodernější technologie. Koncept vily solitérního charakteru s akcentem na objemovou kompozici je navržen ze tří jednoduchých objemů, které svou materiálovostí vymezují funkční části domu. Tyto materiály jsou přirozeně navázány a harmonicky propojeny do interiéru. Bílá omítka, hliníkový obklad a lesklé černé skleněné plochy fasády, ve kterých se zrcadlí okolní prostředí, dodávají domu jedinečnost a záměrně odkazují  na charakter regionu, v kterém se vila nachází. Antracit – černé zlato,jak se lidově říká černému uhlí – je jedním ze základních koncepčních prvků objemu domu, stejně tak hliníkový obklad, který odkazuje na historii regionu v hutnictví. Tato koncepce se propisuje také do interiéru. Vila v klidné čtvrti Ostravy představuje zajímavý prostor, kde obytné části a umělecké instalace existují v naprosté symbióze.

Koncept interiéru

Myšlenka vytvořit galerii prostupující domem vznikla z požadavku majitele na zakomponování sbírky z broušeného skla do interiéru domu. Současně byl požadavek na rozšíření umění ve formě soch a obrazů v celém domě. Pro cenné kousky šatníku vznikla koncepce podobná umístění uměleckých předmětů v domě.

Interiér

Použité materiály přecházejí plynule z exteriéru do interiéru, kdy černé lesklé plochy navazují na stěny v pánské pracovně a posilovně. Linie černých rastrů na stropech a stěnách umocňují vizuální kontinuitu a napodobují horizontální a vertikální směry uhelných slojí v přírodě. Tyto prvky se prolínají s povrchovými materiály, jejichž materiálovým odkazem jsou velkoplošné keramické obklady a dlažby, dýhovaný nábytek, bílé omítky a částečně přiznané betonové stropy.

Dům je navržen s důrazem na otevřenost a propojení jednotlivých prostorů. Jedním ze charakteristických principů je průchodnost, která umožňuje nerušeně plynout jednotlivými místnostmi a zároveň obdivovat umělecké exponáty, které jsou citlivě rozmístěny po celém domě. Celý tento zážitek umocňují interiérové dveře se skrytými zárubněmi, díky kterým bylo možno průchody do pokojů při uzavření skrýt za celistvé zrcadlové stěny a kompaktní keramické obklady. Minimalismus skrytých zárubní tak umožnil nechat dveře splynout s okolím, dosáhnout požadované estetické čistoty interiéru a vytvořit dokonalý galerijní prostor podporující a zvýrazňující instalované umělecké prvky. V interiéru také dominují velká bezrámová okna, která zajišťují dostatek světla a vytvářejí dojem přirozeného propojení s venkovním prostředím, při navázání interiéru s exteriérem.